Ve spolupráci s Officeworks
Nedávno jsme se zapojili do výzvy rukopisu v rámci iniciativy Officeworks „Time to Write“, jejímž cílem bylo povzbudit více Australanů k ručnímu psaní, v návaznosti na první světovou výzkumnou studii na Deakin University. Cíl byl jednoduchý: každý týden během kampaně jsme my a naši čtenáři zaslali ukázku psaní pomocí pera a papíru ve snaze znovu objevit zdánlivě ztracenou praxi. Chtěli bychom poděkovat vám všem, kteří jste se zúčastnili. Doufejme, že jste se z toho procesu něco naučili - víme, že jsme to udělali.
První týden kampaně jsme byli požádáni, abychom napsali stanovisko. Druhý týden byl věnován kreativnímu vyjadřování, takže jsme byli vyzváni k napsání básně nebo textu písně. Třetí týden měl přijít s pozitivní myšlenkou, která by prospěla naší komunitě. A týden čtyři nás požádal, abychom si jednoduše zapsali osobní myšlenku.
Kdo mohl předpokládat, že takové relativně jednoduché úkoly budou mít tak hluboké důsledky (alespoň pro nás)? Především byl nově nalezen důraz na předvídavost a důležitost každého slova. Je téměř těžké přesně určit, ale při psaní perem a papírem se všechno zdálo smysluplnější, protože to vypadalo jako výsledek hlubšího přemýšlení. Navíc byl tento proces více fyzický, než na jaký jsme byli zvyklí. Ve skutečnosti jsme cítili popálení v prstech a donutilo nás to zvážit vše, co jsme chtěli říci, než to řekl. Je to téměř jako by ruční psaní vytvořilo interní editační mechanismus, který chtěl zajistit, abychom neztráceli čas ani místo.
Na stejné straně je schopnost rychle odstranit materiál něco, co jsme na našich počítačích a zařízeních považovali za samozřejmost. Můžeme prostě něco napsat, a pokud se nám to nelíbí, zvýrazníme to a stiskneme smazat a za chvilku je to pryč. Když píšete perem, instinkt k odstranění byl omezen skutečností, že pero nelze vymazat a čmárání po všem by mělo za následek něco nedbalého. Proto jsme znovu vzkřísili spící impuls přemýšlet o každém jednotlivém slově a potažmo o každé větě, než jsme ji odevzdali na papír, protože za našimi činy byl větší pocit konečnosti.
Vzhledem k tomu, že jsme museli aplikovat trochu vylepšenou úroveň předvídavosti a koncentrace, naše kreativní jiskry byly pod napětím novými a různými způsoby. Bylo to téměř jako by se náš mozek znovu přizpůsobil úkolu a tím otevřel alternativní cesty myšlení a kreativního vyjadřování. Objevila se nevyslovená představa, že budeme psát pouze něco, co pochází z našich duší, něco, co vyjadřuje, kým jsme jednotlivě, a tím opět vyzařoval silnější pocit důležitosti.
Znamená to teď všechno, že se chystáme opustit notebooky a začít psát, jako by se znovu opakoval 18. století? Ne, samozřejmě že ne. Žijeme v jiné době a podle toho se chováme. Navíc psaní na počítači nebo zařízení má své vlastní výhody, které vedou k jeho vlastní kreativitě, nemluvě o produktivitě.
Nakonec však byl proces psaní perem a papírem osvěžující cestou, ke které se určitě vrátíme při hledání alternativního způsobu inspirace prostřednictvím procesu. Zdá se, že celý den zíráme na obrazovky a došlo k prudké změně prostředí, když jsme se ocitli zírali na prázdnou stránku, až do bodu, kdy to vlastně představovalo nový zážitek.
Někdy se určitá praxe nebo produkt stane tak běžným, že více méně zapomenete, že pro začátek to bylo zvláštní. Myslet na to, že kdysi byl pouhý akt psaní inkoustem na papír změnou hry, která otevřela dveře novým možnostem v oblasti vzdělávání, komunikace a kreativity. Znovuobjevením důvěryhodného pera a papíru jsme zahlédli revolučního ducha, díky kterému byl v první řadě tak výjimečný.
Ještě tento týden máte čas podělit se o své každodenní myšlenky, úvahy a cíle prostřednictvím #timetowrite a o této iniciativě se můžete dozvědět na www.timetowrite.com.au
